Je tahle země pro starý?

         Motto: „Ten, kdo žije dnes, účastní se jedinečného a nepředvídatelného dobrodružství v historii lidstva,“ napsal ve své mezinárodně ceněné knize Spiknutí Metuzalémů, v souvislosti se stárnutím světové populace, německý publicista Frank Schirrmacher.

Je tahle země pro starý?

    Na tuhle přímou otázku, aspoň podle mých zkušeností, by drtivá většina náhodně oslovených lidí u nás odpověděla: „rozhodně není“, případně: „moc ne“. A vidíte! Jakmile stejný dotaz rozpracuje v průzkumu profík, výsledky už nejsou tak jednoznačné…

    To, že světu už po staletí a bohužel dodnes vládne kult mládí a že starší generace, a především pak důchodci, nemají v naší zemi zrovna na růžích ustláno, je známo. Ostatně nejsme v tom sami: problém se stárnoucími a starými občany má a měla prakticky každá společnost na světě. A mimochodem bylo a je to i naopak: stárnoucím lidem přibývají problémy se společností. Mají čím dál horší pracovní i společenské uplatnění, hodně věcí a aktivit začíná být pro ně „kvůli věku“ nedostupných…, aby nakonec od společnosti, ačkoli po dlouhá desetiletí odváděli do státní kasy nemalé sociální pojištění, dostali „na dožití“ malé či přímo nedostatečné důchody!  

    Pozitivní, na jinak nepříliš radostné současné realitě starší generace, je fakt, že lidí ve třetím a čtvrtém věku začíná být, jak světová populace celkově stárne, už tolik, že se „s tím už konečně začíná něco dělat“.

    A to „něco“ nás bude na stránkách odrostenců hodně zajímat! Nejdřív ale už zmíněné aktuální zajímavé výzkumy.

Český důchodce se má lépe než americký! Opravdu?

    Na jaře 2013 přinesla světová média výsledky mezinárodního průzkumu na téma jak si žijí důchodci ve 150 zemích světa. Čeští novináři výsledky této studie uvedli i například titulkem -„Čeští důchodci jsou na tom lépe než američtí!“ Jasně, že šlo vlastně o manipulaci s veřejným míněním, protože celkově jsme se umístili až na sedmnáctém místě na světě, tedy výsledek „nic moc“…. Nicméně při zvážení dvaceti kritérií z oblastí zdravotní péče, materiálního bohatství či kvality života, čeští důchodci „zabodovali“ a trumfli penzisty americké, španělské, slovenské, islandské, ale i britské. Zkrátka, tento překvapivý výsledek v němž jsme se dostali před jmenované země, byl zneužit k celkovému tvrzení, které třeba předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes označil za „lež, která mate lidi“. A jiný odborník - Martin Novák, který se profesionálně zabývá terénními službami pro seniory, prohlásil o situaci českých důchodců, že „jsou na tom čím dál hůř“.

    Objektivně tedy: i když z celosvětového hlediska na tom nejsme vůbec špatně, ve finále sedmnácté místo znamená, že mezi vyspělými zeměmi patříme spíš k slabšímu průměru! Jak správně napsal Michal Komárek v Literárních novinách: „jsme za všemi, kde se důchodcům snad žije opravdu dobře, či výrazně lehčeji a spokojeněji než u nás. Je to ta samá skupina zemí, které vítězí v průzkumech na téma životní spokojenost, štěstí, kvalita životního prostředí. Tedy: Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko, Nizozemsko, Švýcarsko, Rakousko... A s těmi má opravdu smysl se srovnávat!“

Jak vnímá seniory česká společnost? Víc než polovina negativně!

    U příležitosti Roku aktivního stárnutí a solidarity mezi generacemi (2012) proběhl celoevropský výzkum Eurostatu, zaměřený na postavení seniorů ve společnosti. V otázce jakým způsobem jsou vnímáni lidé starší 55 let? jsme se zařadili k zemím, které jsou ke starším lidem nejméně přátelské. Pozitivně u nás starší lidi vnímá 33 % obyvatel, zatímco evropský průměr je 61 %. Negativně vnímá seniory 54 % Čechů, evropský průměr je 28 %.

Patříme mezi země ke starším lidem nejméně přátelské!

    Česká republika tedy v současnosti patří k těm zemím, kde lidé nemají v průměru příliš rádi starší spoluobčany. A pozor, v tomto případě ono starší se rozumí věk od 50 let! To vlastně nejsou ještě ani senioři v tom pravém – demografickém - slova smyslu, protože těmi se rozumějí lidé 65letí a starší. Jinými slovy - to jsou výsledky skutečně alarmující!

Kde se to nepřátelství v naší společnosti vzalo?

    Příčin, důvodů bude víc. Od tradiční rodinné výchovy Čechů, kteří úctu ke stáří nemají zrovna často v repertoáru, až po společenské klima, které bylo po dlouhá desetiletí až donedávna k seniorským generacím vysloveně macešské. Ostatně je to dodnes vidět na vlivu médií - jak o seniorech píší a mluví. Na českém netu jsem v této souvislosti našla necelé tři roky starou studii: dotazníkové šetření s respondenty ve věku 20-80 let, profesně spojených se seniory či médii. Většině vadil způsob, jakým média seniory prezentují: ať už ve smyslu ekonomické zátěže pro stát a mladou generaci, nebo proto, že podávají zkreslené informace v neprospěch seniorů (67 % celkem, novináři 92 %). Ve výsledku se shodli na tom, že téma „senioři“ není pro mediální svět atraktivní (pokud nejde o kriminální činy) a že by se sami senioři měli snažit více se pozitivně zviditelňovat.

Staří vers. mladí = začarovaný kruh?

    Obecně společenský vztah staří-mladí zatím ještě působí jako začarovaný kruh. Senioři ještě dost často přirozeně nerozumí a nefandí světu mladých a hlavně mají oprávněné obavy o svůj status a tím přispívají k polarizaci společnosti, zástupci mladší generace zase pohlížejí na starší jako na morouse, chuďase a marody a přemýšlejí (z jejich pohledu pochopitelně) jen v mantinelech ekonomické reality a ze společnosti tak vyčleňují všechny „nevýkonné“ jako přítěž.

Doba se však mění a senioři s ní. Mládnou, jsou mnohem aktivnější než dřív. Je proto načase změnit i společenský přístup k nim!

    Zatímco ještě před dvaceti lety byla většina pětašedesátníků kandidáty na domov důchodců, dnes jsou často v tak dobré kondici, že rozjíždějí nové projekty, včetně vlastního podnikání. Je proto opravdu nejvyšší čas vymazat zažitá myšlenková schémata, v nichž jsou lidé v poslední etapě života „na odpis“! Také proto, že stárnutí bude stále důležitější společenské a politické téma: vždyť už nyní lidé nad 65 let tvoří 16 % české populace, za 20 let budou představovat již čtvrtinu a za půlstoletí dokonce třetinu společnosti. A druhá polovina našeho století bude už vysloveně seniorská.

Blýskání na lepší časy: trendy je aktivizace seniorů

    O tom, že se už konečně začalo blýskat na lepší časy, svědčí hlavně přibývající množství pro-seniorských projektů. Dokonce i náš stát (pod tlakem EU) se už nechal „slyšet“, že chce zlepšit životní podmínky seniorů a lépe využít jejich potenciál. Počítá s tím Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období 2013 až 2017, který schválila vláda. Zdůrazňuje se v něm, že je nutné dostatečně využít zkušenosti a znalosti seniorů ke zvýšení ekonomického potenciálu a konkurenceschopnosti Česka. Samozřejmě, že máme své zkušenosti s podobnými deklaracemi a víme tudíž, že od slov k činům je daleko, ale určitě je to pozitivní signál. Sice si ho – jak jinak – vynutila ekonomika a nikoli láska k bližnímu staršímu, ale buďme vděčni i za to.

TÁŇA TUČKOVÁ