Konec tabu. V ústavech by mohli pomáhat sexuální asistenti

     I handicapovaní nebo senioři, kteří žijí ve speciálních domovech, chtějí vést intimní život. Pokud nemají partnera, mohou využít služeb sexuálních asistentů. Tato praxe tedy alespoň funguje například ve Švýcarsku nebo Německu.
 
     V českých podmínkách jde stále o silně tabuizované téma. Otevřít se ho nyní přesto podařilo sdružení Rozkoš bez rizika. To získalo od ministerstva financí grant téměř dva miliony. Za tyto peníze ve spolupráci se Švýcary uspořádá několik workshopů a celonárodní konferenci. Cílem je spustit veřejnou debatu a představit v tuzemsku práci sexuálních asistentů. Jejich rolí je zbavovat handicapované a seniory frustrace, pokud nemají intimní vyžití nebo jim je upíráno. „To by byla jedna z úloh sexuálních asistentek,“ sdělila LN ředitelka sdružení Rozkoš bez rizika Lucie Šídová. Asistenti, ve světě jde většinou o ženy, dopřávají zájemcům, kteří si za tuto službu zaplatí, fyzický kontakt. A dojít by mohlo i na pohlavní styk. 
 
Přikrytí se znamená ne 
     Aby lidé mohli vykonávat toto povolání, musejí projít speciálním školením. „V zahraničí dávají důraz na to, že sexuální asistentky musejí znát intimní kodex a dodržovat ho. Měly by mít teoretické znalosti v oblasti práce s lidmi s handicapem, umět pracovat s tělem či ovládat i první pomoc,“ vysvětlila také Šídová. Pravidla služby jsou jasně daná. Při jejím vykonávání nezáleží na tom, jestli je klient uznán svéprávným. Musí však umět dát najevo, že kontakt chce. „Ne, tedy odmítnutí, znamená i to, že se přikryje dekou,“ říká Šídová. 
 
     Přiznat si sexualitu handicapovaných a seniorů je nutné podle řady odborníků. Že by ale toto téma bylo přijato bez problémů, Šídová neočekává: „Musí si to projít určitým vývojem. Často se sexuální asistence srovnává s prostitucí.“ 
 
    S intimním životem klientů se v současné době tuzemská zařízení vyrovnávají po svém. V některých z nich funguje takzvaná intimní asistence. Poskytují ji sociální pracovníci. S klienty nemají fyzický kontakt. Zatímco někteří jsou ochotní odpovědět na jakékoliv otázky, jiní se omezují pouze na hygienu nebo partnerské vztahy. Koncepce, která by ve zdravotnické péči řešila sexualitu u lidí, kteří mají handicap, podle odborníků zcela chybí. 
 
    „Pokud se sexualitou jako s jedním z významných faktorů v životě handicapovaného nepracují ani lékaři, sociální pracovníci, často ani psychologové, jak se dá předcházet frustracím, depresím a pocitům méněcennosti, které pak mají dopad například na pracovní i sociální život klientů?“ ptá se Aneta Vidurová z Ligy vozíčkářů. Intimní asistence podle ní nestačí. Pracovníků, kteří s klienty hovoří o sexu, je podle ní navíc jen velmi málo. „Jejich kapacity jsou většinou určené pro jejich domácí instituci a navíc o nich nikdo jiný neví,“ vysvětluje. Tyto sociální pracovnice nemají stejně jako sexuální asistenti oporu v zákoně. Šídová ze sdružení Rozkoš bez rizika ale právě intimním asistentům dává v současné době větší šanci na úspěch. 
 
Když mají mentálně postižení děti 
     Pokud se intimní život například u mentálně postižených neřeší, může dojít i k tomu, že mají dítě, o které nejsou schopni se starat.  „Během své praxe jsem na to narazila ikskrát. Znám lidi s lehkým mentálním postižením, kteří se třeba i vyučili a jejichž rodina docela klape. U některých, středně až těžce retardovaných, to byl ale opravdu problém,“ popisuje právnička Alena Cupková ze Sdružení pro pomoc s mentálním postižením. Prvotní problém přitom nastává přímo v jejich rodinách. „Rodiče neprojevují o otázky sexuality svého adolescenta hlubší zájem. Neřeší ji. Vnímají své adolescentní dítě jako mladší,“ popisuje také Štěrbová. 
 
Sex v domovech pro seniory 
    Se sexem seniorů si neví rady ani řada zařízení, ve kterých žijí. Přitom i lidé v pokročilém věku mají potřebu intimně žít nebo se alespoň se svými pocity svěřit. „Setkáváme se s potřebou seniora hovořit o svých pocitech, emočním strádání, ale také o sexualitě, která zmizela s odchodem partnera, ale i s přijetím do ústavního zařízení,“ uvádí prezidentka Asociace Palma Eva Procházková. Jenže praxe domovů pro seniory je jiná. Klienti se podle Procházkové setkávají i se zesměšňováním. Důchodci ale své touhy dávají najevo i přes nevoli personálu. Podle sociálních pracovníků pak dochází k nepříjemným situacím. Zvlášť v těch případech, kdy klient trpí některou ze stařeckých poruch. Obtěžuje své spolubydlící nebo právě zaměstnance. I v tomto případě by podle nich právě sexuální asistence mohla být řešením.
Zdroj Lidovky.cz, Michaela Kabátová, 2015

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *