Pohádka mládí

 Lidstvo posedla touha zastavit čas. Kupuje vše s nálepkou anti-aging a doufá, že nezestárne.

    Autorka tohoto článku se dožije 59 let. Plíce má už teď jako šedesátník, přestože nekouří, sluch má na stejné úrovni jako člověk ve věku 59,7 roku. A to jí ještě není čtyřicet. Tohle všechno – včetně návrhu na vyspravení potápěním a rockovými koncerty poškozeného sluchu pomocí preparátů z kmenových buněk – se dozvěděla z počítačových testů na antiagingové klinice. Ve zdravotnickém zařízení, které razí názor, že mládí a zdraví je věcí volby.

    Lidé se dnes chtějí vyléčit z choroby zvané stáří a nejmodernější medicína spolu s farmakologií jim v tom ráda pomáhá. Pokud si to zaplatí. V utopické budoucnosti takhle možná bude fungovat preventivní péče u obyčejných praktických lékařů, zatím je léčba stárnutí spíše výnosný medicínský obor.

Spolu se strmě se prodlužující délkou života totiž lidem čím dál víc záleží na tom, aby byli zdraví a soběstační do vysokého věku. Věří, že to mohou ovlivnit; dnes už daleko sofistikovaněji než jen aktivitou a zdravým životním stylem – s pomocí implantátů, výživových doplňků a hormonů, které jim předepíší na nablýskaných komerčních klinikách.

Duší závodník

    Dveře středostavovského rodinného domu v Praze otevírá muž se sportovním stiskem ruky. Na první pohled vypadá nanejvýš zdravě – až na berle. Ty jsou ovšem jen dočasné, Leoš Prokopec (58) si zlomil kotník na snowboardových závodech, kde si stoupá na start i vedle mistrů světa: „To je skvělý pocit. Úspěch pro mě samozřejmě je, když nejsem poslední a nic si nezlomím.“

    Před čtyřmi lety byl tento podnikatel zdravý jako řípa. Na pravidelné kontrole u praktické lékařky se ale ukázal hodně zvýšený cholesterol, na který dostal běžný lék. „Nebylo mi jasné proč, když jíme normálně zdravě a celý život sportuju,“ popisuje. Otec mu zemřel po třetím infarktu, přičemž první ho skolil už po padesátce. A Prokopec syn se rozhodl, že udělá naprosto vše pro to, aby ho nestihl stejný osud.

    Na internetu si o svém onemocnění začal hledat víc informací a našel i seznam vedlejších účinků léku, který mu předepsala praktická lékařka. „Tak jsem jí při další návštěvě řekl, že mě chce zabít,“ vzpomíná.

    Nespokojený pacient zamířil na soukromou antiagingovou kliniku A2C. Ze slin mu udělali vyšetření genetické zátěže, jež potvrdila zděděnou tendenci k zužování cév. S výsledky putoval na kardiologické vyšetření průchodnosti cév, kde ho čekalo překvapení – lékaři nalezli kritické zúžení a pan Prokopec byl vzápětí operován. Dnes je přesvědčen, že jen díky vlastnímu zájmu unikl infarktu. I s uměle rozšířenou cévou teď závodí na snowboardu a je ve slalomu sedmý v republice. Při pohybu se neustále měří „tachometrem“ připnutým kolem hrudníku, hlídá tep a kontroluje, jestli spálil dost kalorií. A když ne, tak přidá. Na klinice mu předepsali hodinu intenzivního pohybu denně, což striktně dodržuje. Jezdí na bruslích, doma má rotoped a na kole ujede tři tisíce kilometrů za půl roku.

Testy na všechno

    Nadstandardní přístup však něco stojí. Do zastavení stárnutí už Leoš Prokopec investoval několik desítek tisíc. Na antiagingovou kliniku, kde sada dvou komplexních laboratorních testů vyjde až na 40 tisíc, dochází i jeho žena. Pro oba už je to ke 100 tisícům, ale je to pro ně otázka priorit: „Taky bych se rád potápěl v Egyptě, ale posledních pět let jsme u moře nebyli. Za ty peníze si raději platíme lepší zdravotní péči. A tak by to mělo být.“

    Že její péče není pro každého, uznává i primářka kliniky A2C Monika Golková. „Přicházejí hlavně strašně výkonní lidé, často se necítí dobře, ale podle standardních testů jim nic není. My posíláme odběry do zahraničních laboratoří, kde jsou schopni vyhodnotit i to, co se u nás běžně nesleduje,“ odůvodňuje vysokou cenu. Sází například na testy intolerance u čtyř stovek potravin, které u nás žádná laboratoř nezpracovává.

    „Já věřím, že lidé mohou umírat až v 90 letech úplně zdraví,“ usmívá se jemná blondýna v ordinaci na prestižní adrese. „Jde o to si co nejvíc zkrátit nemocná léta, prodloužit aktivní život bez omezení a prožít stáří kvalitně – to pro mě znamená antiagingová medicína.“ Atestaci si přivezla z Belgie a první českou antiagingovou ordinaci otevřela před osmi lety. „Nikdy bych si ale nepřišla jen tak sednout do ordinace a čekat na prvního pacienta,“ prozrazuje. Nejprve začala vystupovat v pořadu České televize Sama doma, psala do časopisů, vydala knihu, a dokonce i antiagingovou kuchařku, nyní vydává časopis s rusky psanou částí a zaměstnává PR specialistku. „Neinformovaní lidé jsou u normálních doktorů ztraceni. Přibývá však těch, kteří mají zájem na sobě pracovat a sami si hledají informace. Já jsem pak pro ně praktický lékař budoucnosti. “

Buchtou proti stárnutí

    Že anti-aging funguje jako marketing, přiznává i Stanislav Aubrecht, majitel restaurace U Zlatého lva. Nad vstupem nedaleko pražského Stavovského divadla visí nápis „První certifikovaná antiagingová restaurace“. „Ten certifikát jsme si vytvořili sami, to říkám bez mučení,“ zahajuje rozšafně, usedá ve své restauraci k ristrettu a okamžitě si zapaluje cigaretu. „Když vám někdo řekne, že vám prodlouží život, tak je to marketing. Tomu já nevěřím. Ale že můžeme mít krásnější život bez stresů, na to dám – určitě díky dobrému jídlu.“

    Stanislav Aubrecht, jinak též dětský herec z filmu Vesničko má středisková a muzikálový producent, má na antia-ging svérázný návod. U Zlatého lva se vaří staročeská a rakousko-uherská klasika na gastronomicky vysoké úrovni. Coby skutečný ubíječ stáří restauratér doporučuje jako předkrm kachní paštiku s marinovanými sladkými višněmi, jako hlavní chod pošírovanou hovězí špičku Tafelspitz v hovězím vývaru s kořenovou zeleninou, kterou miloval František Josef, a jako dezert tu podávají „české buchty přímo z pece“.

    Nepoužívají tu průmyslové doplňky, konzervační látky ani umělá dochucovadla. Vaří pouze z českého masa a oproti rychlému způsobu přípravy dávají jeho šéfkuchaři přednost dlouhému pečení a vaření za nižší teploty. „Anti-aging nemusí být žádná věda. Já vyznávám návrat ke kořenům. Jíst dobré jídlo, ve kterém není nic navíc, a pít přírodní víno, to pro mě znamená cítit se dobře.“

Přežít svůj život

    Anti-aging jako cílená metoda „léčení stáří“ má i vášnivé odpůrce, kteří ho obviňují z líbivé lži o věčném mládí. Patří mezi ně také lékař Jan Hnízdil, který se věnuje psychosomatické medicíně. „Už sama idea, že medicína chce vyléčit stáří, je zvrácená. Chceme se vzepřít přírodním zákonům a skutečnosti, že stárnutí je součástí života. To nemůže dobře dopadnout. Myslím pro pacienty, nikoli pro farmaceutické firmy,“ říká známý odpůrce „prášků na cokoli“.

    Je přesvědčen, že medicína by do lidského života měla vstupovat co nejméně, nikoli vyhlásit stárnutí boj a usilovat o jeho zastavení. „Farmaceutický a medicínský průmysl vycítil příležitost a ze stárnutí vytvořil nemoc. Nemoc, kterou je potřeba léčit léky – hormony, melatoninem, výživovými doplňky, kosmetickými zákroky. Jestliže najdete šedý vlas, vrásky, nezvládnete ve sportu nebo v práci to co dřív, nejste tak ohební – už jste se také nakazili. Už nejste přirozeně stárnoucí člověk, ale nedostatečně mladý pacient.“

    Podle Hnízdila i v jeho ordinaci přibývá pacientů, kteří se neumějí vyrovnat s problémy provázejícími stárnutí. Společenský tlak na výkon a na věčné mládí považuje za enormní a je přesvědčen, že vyvolají vážné tělesné i duševní obtíže. „Jejich řešení ale není v možnostech medicíny. Jsou to civilizační nemoci pramenící z nemocné společnosti.“

Co s elixírem mládí

    Čísla každopádně mluví jasně pro celý vyspělý svět. Věku nad 60 let se ještě před 100 lety dožilo jen něco přes pět procent lidí. Dnes se odhaduje, že v Česku roku 2050 budou senioři tvořit polovinu populace. Kromě průměrného stáří se teď zjišťuje i „zdravá délka života“, která udává, jak dlouho budou žít lidé v uspokojivém zdraví – což bude pro rozpočty stárnoucí Evropy zcela klíčové. České ženy mají naději dožití 81 let, ale zdravé budou jen do necelých 64. U mužů je pak průměrná délka „dožívání“ s podlomeným zdravím skoro 13 let. A churavět tak dlouho se nikomu nechce.

    „Pojetí stáří se jen za mého života ohromně změnilo. Hlavně jeho hranice,“ vzpomíná socioložka Jiřina Šiklová, významná postava české sociální     gerontologie. „Ještě v roce 1995 jsem se odmítala učit na počítači, že už jsem na to stará. To mi bylo teprve šedesát!“

    Podle Šiklové to budou právě staří, kdo bude život mladých čím dál víc ovlivňovat. „Životní styl se musí zpomalit. Kdybych mohla radit, ať začnou mladí vyrábět běžky, a hodně široké. A sedačkové lanovky s pomalým rozjezdem a výstupem. Na sjezdovky a pomy ať zapomenou.“ A to samé očekává v politice – žádné rychlé revoluce.

    Za nejzazší mez lidského života se považuje 120 let. Češi nejčastěji umírají mezi 83 a 87 roky a blíží se doba, kdy se všechna dřívější úmrtí budou jevit jako předčasná. Teď jde také o to, jakým životem naplní léta, která jsou jim přidaná.

    „Dejme tomu, že tam všichni půjdeme v pětasedmdesáti, s tím třeba nehneme,“ vysvětluje klient anti-agingu pan Prokopec, o co mu jde. „Ale můžeme si do té doby posunout vitalitu, zlepšit fungování toho zařízení.“ O lepší funkci „zařízení“ zvaného tělo půjde zřejmě stále více lidem. Budou do této vidiny investovat čím dál víc peněz a přibývat bude také těch, kteří na touze zvané „anti-aging“ budou dobře vydělávat. Q

ŠTĚPÁNKA MATÚŠKOVÁ, Respekt, 2013