Únava, bolesti, blbá nálada...je to věkem? Není! Jsme překyselení!

      Jste často bez energie, nebo se přímo cítíte pod psa? Musíte se ráno doslova dolovat z postele, často vás bolí hlava, v zádech? Máte každou chvíli náladu „nic moc,“ nebo vás přepadají chmury, či přímo depka? Pak nejspíš jedete, co se týká zdraví, tzv. na půl plynu! Utěšit vás může, že v tom nejste sami, podobně se cítí opravdu hodně lidí – a mnohem mladších, než je naše odrostenecká skupina 50plus…
     Proč to tak je? Pokud odpovídáte, že přece věkem a únavou, budu oponovat! Vždyť jsme si právě řekli, že toto prožívají velmi často i lidé, kterým ještě třeba ani není čtyřicet!
     Jen si vzpomeňte, jak to s námi v tomto ohledu bylo, když jsme byli malí: jako děti jsme energií přímo překypovali a smáli jsme se celý den! Mimochodem, ten poslední rozdíl je už i spočítán: víte, že malé dítě se usměje průměrně 400krát za den, zatímco dospělý jen 20krát? Jasně, už dávno nejme malí a bezstarostní - a „život nás naučil“ - ale přesto, nestojí v souvislosti s tímto faktem za to se zamyslet nad tím, jak se to stalo, že jsme cestou do dospělosti jaksi poztráceli tu téměř neomezenou životní energii, vitalitu, pohodičku a radost ze života?


Naše tělo maximálně desetileté?
    Příroda naše tělo navrhla tak, aby se samo opravovalo, tedy uzdravovalo. Všichni máme tu zkušenost: když se řízneme, rána se brzy zacelí, když si nějakou kost v těle zlomíme, sama sroste, naše kůže denně odlučuje miliony buněk, které jsou nahrazovány novými…. A podobně je tomu i uvnitř našeho těla. I tam se lidské buňky neustále obnovují, ty starší umírají a jsou nahrazovány novými, mladými. Vědci přišli na to, že naše tělo díky této neustálé obnově vlastně není celkově starší než několik málo let! Někteří odborníci uvádějí tři roky, jiní třeba až deset, ale vždy jde vlastně o nízký věk. Například červené krvinky se obnoví každé 4 měsíce a buňky našich jater dokonce nejsou starší než 5 měsíců! I kosti, které nás tak obětavě „drží pohromadě“, se samy omlazují – své buňky nahradí novými zhruba každých deset let! Když byste oddělili lidskou buňku a v laboratoři ji kvalitně opečovávali, tj. dodávali jí živiny a zároveň z ní odváděli odpadní látky, bude se neustále dělit a tedy žít dále…
     Proč se tedy náš mnohobuněčný organismus nechová stejně a nežijeme v plném zdraví a mladistvé životní vitalitě mnohem déle? Alespoň oněch 130 let, na které je lidské tělo podle některých vědců naprogramované? Místo toho už po čtyřicítce postupně uvadáme a předčasně stárneme… i když pravda, každý třeba trochu jiným tempem!


Chybí nám živiny a jsme skládka odpadu
     Hlavní důvody jsou ty, že nám chybí důležité živiny a naše tělo je doslova zaneseno nejrůznějšími škodlivinami! A zde už můžeme použít onen povzdech o přibývajících křížcích! Toto zanesení je totiž většinou úměrné věku: čím jsme starší, tím větší skládku toxického odpadu v sobě nosíme a tím má náš statečný organismus větší práci s vylučováním vlastních metabolických zplodin, které zcela přirozeně vznikají při běžné látkové výměně. Když mu pak ještě neustále denně přidáváme chemikálie a toxiny z jídla a vnějšího prostředí, pak se opravdu nemůžeme divit, že nás všechno bolí, jsme stále unavenější a bez životního elánu.
     Ruku na srdce, protože tohle děláme takřka všichni: své tělo dlouhodobě, v drtivě většině celoživotně, špatně živíme, zanášíme škodlivinami a navrch ještě vystavujeme stresu.


Tělo si pomůže? Ano, ale za jakou cenu!
    Skutečnost, že naše tělo je vybaveno přímo neuvěřitelnou odolností a velmi dlouho si umí téměř se vším „tím svinstvem“ samo poradit, je pro nás zpráva skvělá, zároveň ale vlastně i kontraproduktivní. Kdybychom totiž tuto schopnost od přírody neměli, donutilo by nás to k mnohem zdravějšímu životu. Takto to trvá mnoho let, spíše několik desetiletí, než se naplno projeví následky našeho nezdravého, nepřirozeného životního stylu. A my si zatím na něj tak zvykneme, že je nám zatěžko ho opustit. Když potom následky, tedy nemoci, postupně přicházejí, říkáme, že jsou normální, protože vidíme, že to tak mají přece všichni! Tak holt nemůžeme být výjimkou!


Normální je být zdravý a vitální až do smrti
    Opravdu to nevíme, nebo před tím zavíráme oči? Vždyť ve skutečnosti je to naopak! Normální a mnohem přirozenější je být plně zdravý a vitální až do vysokého věku – a nikoli už po třicítce začít tělesně chátrat, psychicky uvadat a celkově předčasně stárnout! Choroby, které postupem věku přicházejí, nejsou normální a už vůbec ne nutné. Plně si za ně můžeme sami! Většina lidí umírá nikoli stářím, ale na nemoci, které si způsobila především svou nevědomostí o tom, jak zdravě jíst a žít.
    Pokud nyní někdo namítne: vždyť se přeci dožíváme mnohem vyššího věku než dřív, tak ano, ale není to proto, že bychom byli celkově zdravější než naši předkové, ale protože se snížila úmrtnost při porodu a v dětství, a hlavně máme k dispozici skvělou moderní úrazovou a urgentní medicínu a účinné zbraně proti infekcím, které dříve byly neléčitelné.


Co jsme si způsobili, můžeme i napravit
    Dobrá zpráva je, že téměř vše můžeme kdykoli v průběhu svého života změnit k lepšímu, mnohé dokonce tak, že své neduhy, nebo i tzv. vážné nemoci bezezbytku odstraníme. Je to jen otázka našeho rozhodnutí! Pak už stačí načerpat ty správné znalosti a informace a trocha disciplíny, aby člověk sám sebe navedl na zdravější životní styl. Kdo se rozhodne „s tím“ opravdu něco udělat, aby poslední etapu svého života nestrávil s kvalitou života „nic moc,“ nebo dokonce po nemocnicích, měl by začít tím, že se bude pídit po informacích.
Sečteno a podtrženo: pokud máme nějaké zdravotní potíže, nebo „jen“ blbou náladu, můžeme si za to sami tím, jak žijeme a jak se stravujeme. A zase jen my sami toto můžeme změnit k lepšímu. Tím, že svoji celkovou životosprávu vhodně upravíme (ve vážných případech pod vedením dobrého lékaře).
    Ten, kdo se nechce namáhat sám a spokojí se s tím, že své potíže jen potlačí, si samozřejmě může dojít tzv. pro pilulky k doktorovi. Musí ale počítat s tím, že se jeho potíže zase objeví, jakmile pilule vysadí, nebo se přestěhují jinam, do jiného orgánu… Ostatně tak je to s nemocemi a zdravotními neduhy vždy, když se neodstraní příčina, ale řeší se jen následky a vnější projevy.


Jak tedy na to efektivně?
     Nejlepší je ze všeho nejdřív se seznámit aspoň ze základními a nejdůležitějšími potřebami svého úžasného těla, abychom pochopili, co je opravdu třeba udělat přednostně. Víte kupříkladu o tom, že člověk je tvor mírně zásaditý? Že bychom se tudíž měli živit převážně zásadotvornou potravou? A přitom ve skutečnosti je náš celoživotní jídelníček většinou pravý opak: kyselinotvorných jídel konzumujeme drtivou většinu a těch zásadotvorných minimum! Ne nadarmo se říká, že jsme to, co jíme! Zajímá vás, co dělá naše tělo s těmi přebytečnými kyselinami, které do něj denně ládujeme? Ukládá je do tkání, kloubů, cév, orgánů…!
     Už chápete, proč nás pořád něco bolí? A proč naše tělo po mnoha letech nezdravého stravování ani snad nemůže bezproblémově fungovat?

Pokud tento článek vzbudil váš zájem a chcete se dozvědět na toto téma více zásadních informací, včetně rad a návodů jak vrátit tělo do acidobazické rovnováhy, tedy jak na odkyselení organismu, stáhněte si ZDARMA náš dárek:
e-book :
„ZE ZÁSADY NA ZÁSADY aneb NEBUĎME KYSELÍ!“
TÁŇA TUČKOVÁ